ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ - POZNEJ SÁM SEBE
1) Naše poslání
2) Práce se strachem
3) Co je Závislost ?
4) Vědomí JÁ
5) Nižší a Vyšší já
6) Čtvrtá cesta mystika
7) Nejdůležitější čakra
8) Přijetí
9) Co nebo kdo je Bůh ?
9) ROVNOVÁHA
Našim poslanim
je vedenie ľudí za účelom svetla, lásky, harmonie a pozitívného života vo svetle a pochopení. No ako sa vraví: "Nič nieje nemožné." Až na to, že ľudia "musia"chcieť. O tom je práve tá zmena. Akýkoľvek človek má šancu sa k "nám"pridať. Naše poslanie je náš zmysel života a to je žití v láske Kristovej. Koncentrujeme sa na to, ako môže žiť teliatko vo svete vlkov. To znamená, že vieme , že ľudia žijúci na planéte Zemi nenažívajú na princípe založenom na láske, spravodlivosti, pochopení, úctivosti , česti a podobne. Našou cestou je cesta dobra. Rozumieme vo väčšine prípadov každého človeka, nikoho neodcudzujeme, každý má právo sa zmeniť na takého, aký chce byť. A v tom je ten princíp. Učíme každého, kdo chce byť učený. Nikoho nenasilujeme. Učíme ako je dobré a prospešné žiť na našej planéte a tým následujeme vzor žitia, ktorý nám poskytol Ježiš Kristus.My sme DOKAZOM toho, že sa dá žiť aj POZITIVNE, aj vo svete v akom žijeme. Nieje podstatné to, "kde" sme, ale to, ako žijeme... aby sme sa za to naše žitie v prítomnosti niekedy "niekde", po smrti nemuseli hanbiť. Nepoznáme cieľ, poznáme len cestu a ta cesta je Ježiš. Zmyslom našej práce je zmeniť život na krajší. Tým nemyslíme napr. fetovanie, chodenie na zábavy a diskotéky. Chceme naučiť všetkých tých, ktorí budú chcieť na to, že nestačí myslieť len na seba, ale na všetkých, pretože my sme celok života a žitia na Zemi. Tým, že niekomu chceme a máme možnosť pomáhať, tým pádom pomáhame aj sami sebe, pretože sme celok, nedelitelný celok ľudstva. Svojimi negatívými, sebeckými a zlomyselnými jednaniami ubližujete sami sebe, ale aj tým, ktorí o Vás "stoja".
A preto sme tu MY, v povereniu Ježiša Krista, aby ste nikdy nemohli, niekedy "potom"akýmkoľvek spôsobom "povedať", že o ničom sme nevedeli, že nás nikdo neupozornil na to, ako sa má žiť a nasledovať cesta k Pravdě. Našou prácou je pomáhať všetkým, bez rozdielu na rasu, postavenie, stupňa chovania sa, inteligencie a podobne. Ešte raz podotýkam, že zmeniť sa môže každý, len sa odovzdať do rúk Ježiše Krista, olutovať zlé činy a viac nehrešiť.
Co to je strach?
Proč se bojím, proč mám obavy? Strach mě posouvá, ale kam? Je nanejvýš důležité přijmout svůj strach, obavy, nepříjemný pocit, ale myšlenkám nevěnuj pozornost. Jen setrvej ve stavu přijetí všeho v tento okamžik. Uvědom si prastarou pravdu, že jsi pozorovatel sám sebe a že nejsi svojí myslí. Strachu se nebraň, neutíkej před ním a ani s ním nikdy nebojuj. Přijmi ho jako součást tvé nedokonalé mysli, která ještě není dostatečně vytříbená. Právě ten strach tě pohání a pozvolna pročišťuje tvojí mysl. Jedině skrze zkušenosti strachu se tvůj nástroj - mysl, dokonale transformuje. Přijmi ho a pusť ho. Nech ho se samovolně rozplynout. Jen buď v přítomnosti. Buď uvolněný, ikdyž ti mysl říká, že to nejde. Přesto se uvolni, buď jako pírko. V klidu pozoruj všechny vrtochy tvé mysli, protože ona se snaží každý den ti předkládat myšlenky strachu, obav, viny, nebo studu ve formě výzev. Zůstaň ve svém nitru v klidu, nerušen těmito výzvami. Je v té moci, plně ve tvé moci, na ně nereagovat. Pouze si jich uvědom a to je vše. Měj je v p*či (nazvěme to - v péči). Nakládej s nimi tím způsobem, že jim nebudeš věnovat pozornost. Po nějaké chvíli, jakmile poznají, že jim nevěnuješ svoji pozornost - sílu, budou slábnout. Zkoušejí to ale opakovaně. Vytrvej ve svém postoji a výzva bude dokončena. Rozplyne se, protože jsi si jí nevšímal.Závislost
je lpění na něčem nebo někom. Je to myšlenkový vzorec, který tě nutí a přesvědčuje, že něco musíš udělat nebo získat. Je to takové pnutí. Když se vzdáš všech myšlenek kontroly, zadostiučinění a názorů, co si o tobě myslí ostatní, stáváš se svobodným. Závislost je spoutanost ve tvé mysli, která tě omezuje a předkládá ti falešnou vizi o sobě samém. Já je mimo mysl, mimo jakékoliv omezení a přesvědčení. Já je mimo pojmy dobrý a zlý. Já je svobodné, prosto jakéhokoliv lpění. Já může vše, ale nemusí dělat nic. Slova jako muset a potřebovat jsou závilostí - falešné idee mysli. Uvědoměním přichází odpoutání a já je vědomě samo sebou. Opakováním tohoto uvědomění se tříbí, krystalizuje mysl. Uvědoměním nestoupám vzhůru, kdesi na piedestal pro obdiv, ale sestupuji po žebříku dolů, do hlubin své duše poznat sám sebe.Vědomí já
Pozornost je nástroj vědomí. Abych mohl pozorovat sám sebe, potřebuji svého avatára - pozorovatele. Můj avatár je nyní toto tělo a tato mysl. Skrze něho pozoruji sám sebe. Neb to co pozoruji není venku, nebo někdo jiný, ale vše co vidím a slyším je odrazem mně samého. To co pozoruji, tedy vnímám, je myšlenkový koncept, konstrukt, skrze který poznávám kdo jsem. Tento koncept je pouze nástrojem jak vidět sám sebe z určitého úhlu. A z tohoto úhlu pohledu, avatára, sám sebe prožívám jakoby tam venku. Když se moje tělo jde projít, skrze tělo poznávám, že se procházím sám v sobě. Kam upřu pozornost, tam je něco ze mě. Když skrze mého avatára pozoruji svět a vesmír , dívám se do hlubiny sebe sama. Jsem tam kde je moje pozornost. Mluví-li ke mě soused, říkám něco sám sobě. Usměje-li se na mě slečna na ulici, směji se sám na sebe. Pokud však někomu skrze svého avatára ublížím, tak ublížím sám sobě. Zde následující věta má hluboký smysl. Miluj bližního jako sebe samého. Není to jen myšleno jako. Totiž bližním, kterého pozoruji skrze svého avatára jsem já sám. A jsem všude a v každém, kterého právě pozoruji. Milování znamená přijetí. Kompletní přijetí sebe sama je láska. I temné stránky sebe, přijmi a opusť, nevěnuj pozornost, protože láska pouští, dává svobodu. Můj avatár, tedy moje mysl je jako dvě zrcadla. Jedno zrcadlí mé já jakoby ve vnějším světě a druhé zrcadlí mé já v mysli. Já je na mnoha úrovních, vědomé, podvědomé, nevědomé a kolektivně nevědomé. Vše jsem to já.Nižší a Vyšší JÁ
Neotáčej se, jen buď a jdi dále. Vše je přesně tak jak má být. Ke všemu došlo tak, jak k tomu jedině dojít mohlo. Nikdy se neotáčej, jen teď buď. Nejsi hybatelem a tvořitelem, jsi jako loutka s anténou naladěnou na příjem, ale signálu si často nejsi vědom. A to co se děje, co k tobě přichází jako signál, se také manifestuje ve tvém životě. Hybatelem a tvořitelem toho co k tobě přichází je Vyšší JÁ. Proto se nestarej co, kdy, kde se má udělat a uvolni se. Buď v klidu, v důvěře a nech přijímat signál. Nech se věci stát. Stanou se jakoby sami sebou. Nemáš žádnou kontrolu a tím, že se uvolníš tak dovolíš aby se věci mohli stát. Nebraň jim a odevzdej se plně s důvěrou svému Vyššímu Já.Čtvrtá cesta mystika
Byl jednou jeden kouzelník, mág, nebo spíše mystik jménem Gurdžijev. Ve své knize "Souboj mágů" vysvětloval svému žákovi, později taktéž mystikovi, Uspenskému důležitou podstatu duchovní cesty. Jsou tři cesty. První je cestou fakíra, která klade důraz na podmanění si vůle fyzického těla. Tělo utužuje všemi možnými způsoby. Řekl bych například různým cvičením, nebo otužováním. Zmínil bych zde také stravu, která by měla být vegetariánská či veganská v kombinaci s NoFap (zdžování tělesných tužeb). Druhou cestou je cesta mnicha, který klade důraz na zvládnutí svých emocí a tužeb všeho druhu. Učí se zpracovávat všechny druhy emocí, od strachu, přes vášeň až po přehnaný chtíč. Tedy čistí a učí se ovládat své emocionální astrální tělo. No a pak je tu třetí cesta jogína, který zase klade co největší význam na ovládnutí a transformaci myšlenek a myšlenkových vzorců. Jeho cílem je ideální čistá mysl, stav bytí v přítomném okamžiku bez přemýšlení, promýšlení a analyzování. Tento pracuje na maximálním ovládnutí svého mentálního těla. Podle Gurdžijeva ovšem ani jedna z těchto cest není ta pravá, nebo řekněme ideální k maximálnímu využití potenciálu. Každá z těchto cest se soustředí primárně na jedno ze tří těl a ostatní tak trochu zanedbává. Proto je zde čtvrtá cesta, cesta mága, mystika, která pracuje se všemi třemi těly zároveň a tedy udržuje mezi nimi perfektní rovnováhu vůle, emocí a myšlenek. A jednoho dne se projeví magie, neznalý by řekl, že se stane "zázrak".Věci, situace, události se ve fyzickém světě, těle manifestují v pořadí - nejprve v mentálním, poté v astrálním a nakonec až ve fyzickém světě, těle. Například nemoc způsobí nejprve myšlenka, chybné přemýšlení = mentální blok, poté emocionální blok a nakonec projev somatické nemoci. A naopak myšlenka uvolnění, lásky, nelpění přejde v emoční uvolnění a poté v somatické = zdraví, rovnováha, přirozený stav.